Ajaj, dcero

Momentka, kterou jsem psal ale hodiny, po dlouhém rozvažování, až bylo dávno po všem. Píšu z těžka, ale moc rád.

"Hele, prosím tě, tati,

u dveří stojím obutá již.

Mrkni v pokoji do mých gatí,

mou klíčenku tam uvidíš.

 

A tu mi, prosím, podej,

ať můžu už honem jít.

Čeká mě kámoš pohodovej,

jdem se spolu pobavit."

 

"Ajaj, dcero, klénote můj,

budiž ti má láska známa.

Rád podám v nouzi ruku pomocnou,

ale co můžeš, dělávej ty sama,

 

protože já tu věčně nebudu,

a protože ze stejného popudu

mohl bych ti říct zrovna tak:

Když jsi tam, vyneseš odpaďák."

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Ščotka Libor | čtvrtek 3.4.2014 7:10 | karma článku: 9,64 | přečteno: 469x
  • Další články autora

Ščotka Libor

Na rodinné štaci

10.1.2015 v 10:13 | Karma: 3,91

Ščotka Libor

Důležité časy

3.1.2015 v 21:10 | Karma: 4,37

Ščotka Libor

Blázniví mraci

29.7.2014 v 20:55 | Karma: 4,34

Ščotka Libor

Podle přísloví

20.7.2014 v 21:10 | Karma: 4,91

Ščotka Libor

Glosa k emigraci slečny Kvitové

15.7.2014 v 10:25 | Karma: 19,16